Švédská kapela PAIN vydala na začátku června své dlouho očekávané album s bondovským názvem You Only Live Twice. Jedná se skutečně o tvrdší hudbu ve stylu HYPOCRISY, jak sliboval Peter Tägtgren, nebo se jednalo o chytrý tah, jak nalákat fanoušky druhé zmíněné kapely?

PAIN vznikla jako hudební projekt Petera Tägtgrena v roce 1996 a spíše než jako vážná kapela byla míněna jako zvláštní záliba, ke které si Peter odskakoval od hraní v HYPOCRISY. Od druhého alba se ale tento projekt dostal mezi uznávané velikány svého specifického žánru a je třeba říci, že s každým albem se posunoval dál a dál.

Po prvním singlu "Dirty Woman", který kapela vypustila do světa, se mě zmocnily poměrně silné obavy rámované zásadní větou: "Tohle nejsou PAIN!". Nyní mohu říci s čistým svědomím: jsou to PAIN. Druhá věc, která mne potěšila - nejsou to HYPOCRISY. Peter je zpátky, je v plné síle a dokázal vybalancovat tvrdost se stylem PAIN a podařilo se mu tak vytvořit několik zajímavých songů.

Album otevírá skladba "Let Me Out", je rychlejší, hrubší a říznější, možná bych ji trochu připodobnila k jinému openning songu a sice k "I'm Going In" z jejich minulého alba Cynic Paradise. Vyloženě dobře pak působí trojice solidních vypalovaček "Feed the Demons", "The Great Pretender" a zmiňovaná "Dirty Woman", která samostatně působí mnohem tuctověji než v setlistu. "You Live Only Twice" i "Leave Me Alone" jsou solidní a u první zmiňované jsem byla upozorněna na podobnost s intrem Metallicy (mmch. zcela oprávněně).

Problematická je tak druhá polovina alba. Jako by Peterovi došly skladatelské invence. "We Want More" není špatná, ale v paměti člověku neutkvěje, ještě horší je předposlední "Monster", ve které poznáte až příliš HYPOCRISY a která i přes zajímavý refrén není po stránce zvukové ani hudební žádným opusem, a závěrečná "Season Of The Reaper" sice zaujme pochmurným začátkem, ale jinak spíše nudí a tak dotáhne celé album zadýchaně do cíle.

PAIN se svou novinkou vsadili na ostřejší zvuk kytar, zvýrazněný zpěv a méně doplňujících efektů. Nepochybně se jedná o posun, ale otázkou je, zda správným směrem. Co totiž PAIN činilo unikátem, byl právě zvuk mísící metal s technem a zvukem starých elektro-industry kapel a ten na novince ustupuje do pozadí - PAIN připomínají spíše heavy metalové kapely současné doby a rozhodně je to škoda. Na plynutí se středním proudem byli PAIN vždycky příliš dobří. Díky té třední pasáži je to dneska 7, nebýt toho, bylo by to za pět...

Verdikt: 7/10