POWERWOLF mají jednu vlastnost, kterou mnohé jiné kapely tohoto zaměření postrádají - píší sice texty, za které by je zapřísáhlí křesťané zřejmě ukřižovali hlavou dolů, ale neberou se smrtelně vážně, což je činí mimořádně přístupnými pro posluchače. Sama se nehlásím k žádné církvi, a proto mi nevadí poslouchat jejich místy provokativní hry se symbolikou nebo si s nimi skandovat "Satan, Satan". Co si tedy budete se mnou zpívat po poslechu tohoto alba?

Kapela už nejednou dokázala, že v tom, co dělá, je skutečně dobrá, a tak se od latinského intra "Agnus Dei", kdy do kostelních zvonů Atilla chraptivě deklamuje, až po skvělou záverečnou "Ira Sancti", která začíná úžasnou varhanní předehrou, neodtrhnete od přehrávače.

Nejlepší pasáží alba je přitom hned začátek, kdy se po necelé minutě úvodního intra spustí dvojice písní "Sanctified With Dynamite" a "We Drink Your Blood". První zmiňovaná je jednoduchá melodií i refrénem, který si chtě nechtě začnete zpívat hned, jak Atilla poprvé zvolá "And we all die, die, die tonight sanctified with dynamite!" Následující "We Drink Your Blood" je svým refrénem rovněž prostá, ale je úderná zvláště ve chvíli, kdy slyšíte jen kopák v kombinaci se zvukem varhan. 

Od "Murder At Midnight" se tempo alba spíše snižuje. Songy si pořád drží strukturu, ale žádný výrazně nedominuje. Oživení pak přijde s předposlední "Die, Die, Crucified", která používá na úvod dráždivé spojení kytar a bubnů a přináší tvrdý charakteristický refrén, který se bude skvěle skandovat na koncertech. Závěrečná "Ira Sancti" pak album uzavírá s grácií (snad jen ta závěrečná minuta se dala ustřihnout, působí značně nudně) a Atilla znovu přesvědčuje, že po hlasové stránce album stojí a padá s jeho výkonem, který je tady skutečně chvályhodný. 

Po stránce textů se jedná o tradiční POWERWOLF materiál - je to plné vlků, umírání, tmy a krve a občas nějaké latiny. Nic převratného, na druhou stranu nic slabomyslného. Co nemohu nezmínit závěrem, je jeden pocit, který se mne zmocnil po opakovaném poslechu - jakkoliv se mi novinka líbí a zvedám oba palce, nemohu se ubránit dojmu, že písně jsou místy až příliš jednoduché. Ne, že by jednoduchost byla vždy na škodu, stačí vzpomenout na předchozí album a jmenovitě třeba na mou oblíbenou "Resurrection By Erection" - tam se také nejednalo o žádnou vyloženě sofistikovanou melodii, neřkuli text a posluchač byl nad míru spokojený. Ale tak trochu mi tady chybí něco, co by posluchače vyzývalo neztrácet pozornost. Takhle si album dáte do přehrávače a na několikátý poslech už písně nevnímáte jako samostatné kousky, ale jako jeden celek. Nemyslím tím teď, že by přímo splývaly, ale chybí tu nějaký výrazný předěl, nějaká píseň, která by byla tak charakteristická, že když začne hrát, vytrhne vás z toho, co děláte.

I přes tuhle výtku má nové album POWERWOLF dobře našlápnuto a řadí se k tomu lepšímu, co se na power metalové scéně letos objevilo. Kdyby ve stopách této kapely kráčeli i jiní, neměli bychom o kvalitní alba nouzi.

Verdikt: 8/10