Je deštivý den a já se zvláštní náladou zapínám ve svém přehrávači novou desku. Mám radost – IN FLAMES je kapela, která mě zatím v ničem nezklamala za celou dobu své existence. Zůstává jen otázka – zklamou mě teď?
Je pravda, že si kapela musela před vydáním desky projít malým osobním peklem. Kytaristu, zakladatele a jeden z mozků kapely, Jespera Strömblada, musel nahradit jiný, protože se Jesper rozhodl nepokračovat dále s IN FLAMES a jít na léčení ze svých závislostí na omamných látkách. Skalní fanoušci s nadějí v hlase říkají, že si stejně co nevidět založí nějaký další veleúspěšný projekt.
IN FLAMES se podařilo postupně a nenápadně změnit žánr – od drsného, místy melodického death metalu až po klasický moderní metal s tunou kudrlinek, který by si mohl poslechnout téměř každý a nepřišlo by mu to ani měkké, ani přehnaně tvrdé a drsné. Přechod je kupodivu dost nenápadný (což u kapel, co mění styl, většinou nebývá).
Hned na začátek nám desku uvádí stejnojmenná kytarová vybrnkávačka, příjemná na poslech. Pak se ale začne něco dít a nevinné vybrnkávání přejde v pořádný nářez s klasickým „flejmovským“ rytmem a feelingem. Táhlé refrény zpívané čistým hlasem.
Druhá skladba a zároveň také první singlovka se jmenuje „Deliver Us“, o které se dá snad jen říct, že z ní ta energie přímo stříká všemi směry.
Takhle to jde dál a dál až po skladbu "The Attic". Je to takový klidný oddech mezi nářezovými skladbami, lehká mezihra. Hudbu obstarává vybrnkávání kytary, text je jednoduchý a rytmus udává jednoduchý tlukot srdce. Velice působivá píseň, pokud se to za ni vůbec dá považovat.
Druhá „brzdící mezihra“ je skladba "Jester's Door", kde kromě Andersova šeptavého hlasu a pár zvukových efektů neuslyšíte téměř nic. Nevím, proč jsou tyto pauzy (v jinak bezproblémovém proudu hudby) dvě, myslím, že to celkem brzdí spád.
Jak jsem ale už řekla, kapela změnila svůj styl a málokterý nezávislý posluchač by u srovnání nahrávek „Episode 666“ a například „Where the Dead Ships Dwell“ poznal, že jde o stejného interpreta. IN FLAMES mají nový a moderní zvuk, dovolím si říct, že snadno prodatelný třeba v takové Americe. Dovoluji si i říct, že si díky novému zvuku získali spoustu nových fanoušků, které by možná dříve ani nenapadlo poslouchat něco takového. Rozhodně neříkám, že je to špatné. Zvuk je moderní a nadčasový, popravdě si občas říkám, že by mi IN FLAMES dělali soundtrack, kdybych natočila sci-fi film. Zní to zvláštně, ale ta hudba tak na mě opravdu působí.
I přes změnu svého stylu jsou IN FLAMES stále jednou z mála kapel, která mě hudebně nezklamala. Jsou energičtí, šlape jim to a docela nenásilně jsou schopní oslovovat i mladší generace.

01. Sounds Of A Playground Fading
02. Deliver Us
03. All For Me
04. The Puzzle
05. Fear Is The Weakness
06. Where The Dead Ships Dwell
07. The Attic
08. Darker Times
09. Ropes
10. Enter Tragedy
11. Jester’s Door
12. A New Dawn
13. Liberation

9,5/10