RHAPSODY OF FIRE. Veliký hudební pojem, provázený komplikacemi, lehce smolnou historií, ale i přes to také velikým úspěchem a hudební majestátností. Album From Chaos to Eternity má být posledním dílem skládačky a zakončením něčeho opravdu velkého.
Tohle album není jen tak ledajaké. Je to poslední album úctyhodné ságy, která se začala psát v roce 1997 debutem Legendary Tales. Má být tou poslední tečkou, která vám připomene celou tvorbu kapely a zavře za sebou dveře takovým způsobem, na jaký se těžko zapomíná.
Hudba RHAPSODY OF FIRE je trošku jiná. Není to žádné slepé riffování, vyřvávání chytlavého refrénu a zběsilé bušení do různě velké sady bicích. From Chaos to Eternity (a vlastně většina desek) jsou uměleckými skvosty od začátku do konce, s propracovanými orchestrálními, klávesovými a sborovými pasážemi.
Desku otvírá intro „Ad Infinitum“. Slyšíme charismatický hlas Christophera Lee (např. Saruman v Pánovi Prstenů, Count Dooku ze Star Wars, etc.), bohužel už naposledy. Pak začíná orchestrální část a my si můžeme být jistí, že orchestr dostane v nové nahrávce obrovský prostor. Je zvláštní, jak dalece zvládli RHAPSODY OF FIRE vylepšit propojení mezi orchestrem a hudbou, hlavně tedy kytarovými riffy mistra Lucy Turilliho.
Celá deska na vás bude působit dobře jako celek, vyváženě a epicky, bohužel zde ale není žádný vyslovený hit, jako na deskách předchozích. Kouzla jednotlivých písní poznáte až po několikátém poslechu, kdy se skladby samy od sebe oddělí a dovolí vám vstoupit do svých osobních světů. Člověk má pak opravdu pocit, že vstoupil do světa hrdinných rytířů, hrozivých draků, moudrých andělů, bardů a krásných panen přikovaných ve velikých věžích.
„From Chaos to Eternity“ zní neuvěřitelně energicky a (jako ostatně všechny skladby) dost tragicky a teatrálně, pánové muzikanti jsou přeci jen z Itálie. Proto také nechybí ani tradiční skladby v italštině, či středověce znějící vložky tradičních nástrojů – mandolíny, flétničky a podobných.
Rozhodně bych ráda vyzvedla mé dva nejoblíbenější kousky - „I Belong to the Stars“, ve které je naprosto dokonalý sbor a gradace hlasu Fabia Lioneho, a „Tornado“, která opravdu zní jako velká větrná smršť.
Veliká slabost celé placky spočívá v závěrečné megaskladbě, která má téměř dvacet minut a skládá se z pěti částí. Píseň sama o sobě je ještě o pár stupňů teatrálnější než její sestry a celkově působí velice nejednotně. Máme zde tunu „filmových zvuků“, dokolečka ohrávaný riff, filmové dialogy a zvláštní… vzdychavé… zvuky… znějící… jakoby tam někdo (s prominutím) otevřeně sral. Následující filmový úžas, jemné orchestrální dokreslení a vážný dialog dokreslují směšnost této pasáže.
Celkově ale zní album opravdu krásně a je to nádherná tečka za úspěšnou diskografií.

1. Ad Infinitum
2. From Chaos to Eternity
3. Tempesta Di Fuoco
4. Ghosts of Forgotten Worlds
5. Anima Perduta
6. Aeons of Raging Darkness
7. I Belong to the Stars
8. Tornado
9. Heroes of the Waterfalls' Kingdom:
I. Lo Spirito Della Foresta
II. Realm Of Sacred Waterfalls
III. Thanor’s Awakening
IV. Northern Skies Enflamed
V. The Splendour Of Angels’ Glory (A Final Revelation)
Bonus track: Flash of the Blade (Iron Maiden Cover)

8/10