Jelikož již nějaký čas trpím závislostí na muzice finských crossoverových hvězd WALTARI, napadlo mě, že by nebylo špatné sepsat pár slov o jejich tvorbě, nebo prozatím alespoň o nějaké její části. Výběr to byl vskutku těžký, ale nakonec jsem se rozhodla pro v pořadí čtvrté album Big Bang z roku 1995. To znamená, že má už krásných 15 let. Páni, ten čas tak letí! Abyste si to mohli hezky časově zařadit tak jako já, je třeba zmínit, že historicky první nahrávky Waltari se datují od roku 1986, kdy se kapela dala dohromady.
Hlavní postavou Waltari je jeden ze zakladatelů, Kärtsy Hatakka. Zpěvák, basák, spoluautor hudby a autor veškerých textů dává celému vyjádření kapely velice specifickou tvář. Jeho sytý, zvláštně zabarvený hlas má obrovský rozsah a špičkově doplňuje instrumentální stránku. Poslech celkové hudby se tak stává naprostou fantazií a koho chytí, toho už nepustí. Dalšími ze zakladatelů jsou kytarista Jariot Lehtinen a bubeník Sale Suomalainen, který byl ovšem v průběhu času nahrazen Ville Vehviläinenem. V kapele se v průběhu působení vystřídalo několik členů. V roce 1989 se k Waltari přidal kytarista Sami Yli-Sirniö a show se rozjela. Tuhle silnou sestavu doplňuje v současnosti klávesák Janne Immonen a kytarista Kimmo Korhonen, který již delší dobu funguje jako náhradník za Jariota, jenž je často uvázán v divadle, či Samiho, který krom Waltari patří ještě do německé formace Kreator. Ale teď zase zpátky v čase, zpět k magickému "Velkému Třesku"!
Cover této úžasné revoluční nahrávky je zdoben sluncem, které se (v různých podobách) stalo hlavním symbolem této pětičlenné skvadry - možná proto, že tito pánové umí prozářit lidskou dušičku stejně jako sluníčko, ne-li ještě lépe.
A vlastně, už jste někdy slyšeli smíchané techno s rockovými či metalovými riffy? Ne? Přidejte do toho ještě pár dalších aspektů jako například etno, rap, funky či country a máte tu "cocktail mixed by Waltari" jak vyšitý.

Album zahajuje titulní "Big Bang (Dream Avenue)". Zvuk ne nepodobný bušení srdce a pak výbuch! Nastupují kytary a ostatní instrumenty a už jedeme.

Jako druhá je v seznamu "Atmosfear", která bývá často hrána na koncertech. A není se vůbec čemu divit! Rapování ve slokách střídá chytlavý zpěvný refrén a mně nezbývá nic jiného, než si zpívat s nimi: "What am I doing here..."

"Follow Me Inside" je vesele pojatá, funkem prošpikovaná pecka, kterou obzvláštňuje ženský vokál. Celý dojem ke konci dobarvuje kytarové sólíčko.

"Sensitive Touch" nás již od začátku zahltí hutným riffem podporovaným bicí linkou a popravdě se o žádný "jemný dotek" nejedná. Úžasný je úderný bridge zhruba v polovině.

Zčistajasna se ocitáme na tenkém ledě. Tedy ne doslova, jen se přesouváme k další skladbě, "On My Ice", která začíná velmi křehce, ale kytary tento dojem svým nástupem rozbijí. To ovšem není na škodu.

A je tu "Showtime"! Rychlá skladba s výrazným refrénem. Hey hey hey hey! Další sólo aneb kytarová onanie je přerušeno mimozemským zvukem kláves a vtipným žvatláním zpěváka.

"Color TV" je přesně jeden z těch songů, které ukážou, jak vokalista umí manipulovat se "zlatem v hrdle". Úžasně temné deathmetalové hučení střídají vysoké screamy, aby ihned nastoupil refrén. Ale jaký to refrén! Zpěvák si po tom všem s hlasem pohrává, vibruje jím nahoru a dolů.. a osobně jsem se mohla přesvědčit, že to s přehledem zvládá i naživo. Neuvěřitelné! Funky basová linka je zde doprovázena klávesami a zní to naprosto fantasticky.

Jemné vybrnkávání nás nenechá na pochybách, že "stage is already here". Po rychlejších vypalovačkách již bylo načase trošku zmírnit tempo a houpavá romantická skladba "The Stage", ke které byl též natočen videoklip, to výborně splňuje. Na na na na na na...

S ethnem protkanou "Jänkhä" se vrhneme zase do zběsilého tempa, kdy bicí jedou vyloženě punkový rytmus, který občas proloží krásně nasekanou dvojšlapkou.

Po delším intru se rozjede "One In The Line". Razantní riffy elektrických kytar smíchané s rapem? Proč ne! S refrénem se zase dostaneme do punkrockové oblasti. Skvělá směska, jen ten relativně prázdný konec bych krapet zkrátila.

Když se techno zdárně skloubí s metalem, pak vznikne taneční pecka "Feel!", která by rozhýbala nohy snad i kamennému sloupu a která patří taktéž mezi často hrané skladby. Zpěv v této vypalovačce místy nápadně připomíná arabské melodie. "You're my soul salvation..."

Akustická kytara a tamburínka v "Connection" mi evokují jakousi veselou country zábavu, kam bych jela hned, ačkoliv country nepatří zrovna mezi mé oblíbené styly. Mistři v míchání různorodých žánrů ovšem dokáží udělat skvělou muziku i ze zdánlivě neslučitelných stylů a přiblíží posluchači i to, co by v jiném případě ihned zavrhnul.

Další na řadě je opět tvrdší "Real One", začínající temně znějícím samplem, který vzápětí dokreslí kytary spolu s bicími či další klávesové prvky. Sloka je silná a rytmika je ještě umocněna Kärtsyho rapem. Refrén je oproti tomu funky a vyzpíván ve vysoce položených tónech. Jako třešnička na dortu je zde maličká ochutnávka dalšího vokálu, v tomto případě je to Sami, který se v refrénu přidá ke Kärtsymu.

"Let's Get Crucified" je šílená zběsilost. Tak šílená, že mi i docházejí slova. Deathové mručení střídá neskutečný šílený ječák. Šílené tempo udržují neméně šílené bicí a rytmus poznávám je díky kytarám. Celý tento šílený cirkus protrhne působivá orchestrální vsuvka, ovšem jen na malinkou chviličku, aby mohla opět nastoupit šílenost.

Nejkratší song vystřídá prozměnu nejdelší a zároveň poslední písnička na albu "Slow Thinking Street". A je opravdu "slow". Bicí se vyřádily v předchozí skladbě a teď mají oddech, příjemná akustická melodie a temný sample na pozadí, to vše dohromady tvoří druhou pomalou skladbu na této desce.

Teď bych pravděpodobně měla napsat pár závěrečných slov, ale v roce 1995 vyšly ještě další songy, které určitě za zmínku stojí. Zahrnuty byly do singlu The Stage. O rádiové edici titulního fláku se rozepisovat nebudu, zbývají ale 3 kousky, které celou tuto waltaří skládačku doplní.

Že čas je na naší straně, se dozvíme v první bonusovce ("Time Is On Our Side"). Oproti předchozímu songu jsme zase přidali na tempu, kytarista si tam vyjíždí rychlou doprovodnou melodii a zpěvák nás přesvědčuje: "I love you, I love you, I love you..."

"Hey ho, let's go" a máme tu "Létajícího Kovboje" ("Flying Cowboy"), další část ze singlu The Stage. Již při prvních tónech na nás zapůsobí typicky španělský temperament. Zajímavé, že zrovna naši seveřané ho dokázali takhle krásně zkrotit a využít.

Jako třetí a poslední skladbu zde máme pomalu klesající loď aneb "Slow Sinking Ship", což je v podstatě "cover verze" výše zmíněné "Slow Thinking Street". V této verzi jsou na rozdíl od té první velmi patrné orientální prvky, opět dokonale a nenásilně zakomponovány do celého kontextu, a úplně jiný vokální projev.

Album Big Bang i single The Stage a vůbec vlastně celou tvorbu kapely až do dnešního dne můžu s klidem označit za originální a geniální. Waltari se neřadí mezi kapely, které vyletí nahoru a vyhasnou či kvalitativně klesnou. Tito chlápci chrlí jedno album za druhým a na každém je něco jiného, rozdílného, něco, co člověka překvapí a potěší. Příští rok oslaví Waltari pětadvacet let své existence a přesto jsou neustále originální a sví. A to je přesně to, co většině současných i minulých kapel chybí.


Tracklist Big Bang:
01. Big Bang (Dream Avenue)
02. Atmosfear
03. Follow Me Inside
04. Sensitive Touch
05. On My Ice
06. Showtime
07. Color TV
08. The Stage
09. Jänkhä
10. One In The Line
11. Feel
12. Connection
13. Real One
14. Let's Get Crucified
15. Slow Thinking Street

Tracklist The Stage:
01. The Stage [radio edit]
02. Time Is On Our Side
03. Flying Cowboy
04. Slow Sinking Ship