Ve dnech 8. - 9. 7. 2011 se v Brněnci u Svitav uskutečnil již pátý ročník open air festivalu Hell Fast Attack. Ze zahraniční kapel se letos představili například norští SARKOM, rakouští AZAHELS FORTRESS nebo italští KAISERRAICH.

Pátek
Letošní ročník Hell Fast Attacku zahajovali brněnští ASGARD, my jsme ale dorazili až během druhé kapely, tedy NARRUKAR z Prahy. Těch pár skladeb, co jsem slyšela, mě ale nijak nenadchlo, takže dojem z NARRUKAR je hodně průměrný. 
Jako třetí hráli ŽREC, na které se k pódiu nahrnulo více lidí. Přestože jim zpěv místy ujížděl, vypadali, že si hraní na Hell Fast Attacku užívají, a publikum si zase užívalo je. Zazněly jak nové věci, tak i starší hitovky jako „Lystoczku czervenyj“ nebo předělávka „Perun’s Celestial Silver“ od NOKTURNAL MORTUM, tedy „Nebeské stříbro Perunovo.“
Další zahrála SILVA NIGRA. Vystoupení bylo velmi povedené a zazněly jak novější věci jako „Krví zaprodaná,“ tak i starší jako „Sociopat.“
Poté už byla na řadě první zahraniční kapela, a sice DARK DOMINATION. Na tuhle kapelu jsem byla docela zvědavá, ale to, co předvedli, mě nijak nenadchlo. Nejenže zvuk za moc nestál, ale celá show byla jaksi nudná a zoufale jí chyběla energie a kontakt s publikem. Ze songů se mi asi nejvíce líbila předělávka „Russian Vodka“ od KORROZIA METALLA.
Ve chvíli, kdy norští SARKOM začali hrát první song, klesl dojem z DARK DOMINATION ještě hlouběji, protože SARKOM měli všechno to, co jsem u DARK DOMINATION postrádala – a sice lepší zvuk, velké množství energie a intenzivní kontakt s publikem. Kontakt s publikem byl dokonce tak intenzivní, že zpěvák neustále podával mikrofon do publika a některým vyprahlým fanouškům v první řadě dokonce lil do pusy své pivo. Co bylo ale nejzajímavější - pozorovat zpěváka, který byl tak neskutečně opilý, že na pódiu neustále zakopával a vypadal, že každou chvíli spadne. Přesto - nebo právě proto? - dokázal udělat skvělou show, kterou si užívalo jak publikum, tak kapela. SARKOM pro mě byli jasnými pátečními favority. Dočkali jsme se i povedeného coveru od DARKTHRONE.
Mimo to, nám navíc poskytnul důkaz, jak to je s pitím alkoholu v severní Evropě. Nejvíc mě pobavilo, když jsem po skončení pátečního program procházela kolem pivního stanu a zahlédla někoho válet se na zemi a marné pokusy přítomných zvednout dotyčného na nohy. Když jsem přistoupila blíž a na dotyčného opilce zaostřila, hned jsem poznala, že to je zpěvák SARKOM, zbytek kapely tou dobou už byl na cestě do hotelu.
Poslední kapelou pátečního večera (resp. sobotního rána) byla kapela z českých luhů a hájů – DIAGON. Přestože hrají docela agresivní black metal, únava a zima byly silnější. DIAGON určitě nehrají špatně, ale na to, abych dokázala zhodnotit jejich výkon, bych je potřebovala (a chtěla) vidět za příznivějších podmínek.

Sobota
Sobotní program zahájily v poledne DĚTI NOCI. První, čeho si na nich člověk všimne, je celkem netradiční kombinace hudebních nástrojů (klarinet se u kapel, které hrají „něco jako black metal“příliš často nevidí) a image založená na tom mít na sobě co největší množství krve. Nástroje zněly ale poněkud rozladěně – netuším, zda záměrně. Zpěv místy trhal uši. Hudebně mě to moc nebavilo, po shlédnutí jednoho songu na pražícím slunci jsem se raději vydala hledat stín (skoro nemožný úkol). Těžko říct, zda to bavilo alespoň těch pár lidí pod pódiem. Celý set DĚTÍ NOCI mi zněl jako taková veselá pohřební hudba a jednotlivé skladby od sebe nešly příliš rozeznat. A upřímně mě vyděsilo něco, co měl být asi cover „Jámy pekel“ od MASTER’S HAMMER.
Jako další zahráli ABYSS OF WRATH. Kapela, která mi z povzdálí zněla průměrně a během své hrací doby mě nezaujala natolik, abych se z pracně nalezeného stínu odhodlala jít před pódium.
Třetí kapelou sobotního programu byla o něco zábavnější kapela – trash metaloví HELLOCAUSTOR. Zpěvák komunikoval s publikem velmi osobitým způsobem. Stejně osobitá jako jeho komunikace byla i oslovení publika typu „vy k**vy.“ Nestává se často, aby kapela říkala publiku vtipy. Příště bych snad jen doporučila vybrat lepší vtipy. Zazněl například cover od SODOM.
Jako další odehráli DARKEARTH následováni STÍNY PLAMENŮ. U DARKEARTH stojí za zmínku snad jen celkem povedený cover BURZUM a zpěvákův vzhled, který až nápadně připomínal právě Varga. Dávka songů o kanalizacích a odpadních vodách v podání STÍNŮ PLAMENŮ potěšila nejednoho fanouška v publiku. Snad kvůli ne příliš šťastně zvolené hrací době či vedru ale příliš lidí pod pódiem nestálo. Ze songů zazněly třeba „Síť meziměstských stok“ nebo „Plošná ratizace Plzně.“
PANYCHIDA odehrála celkem dobře, zpěvák se snažil o komunikaci s publikem. Ale kdybych měla srovnávat třeba s letošním ročníkem festivalu Apocalyptic Form of Death, tak show na Hell Fast Attacku neměla takovou energii, pařilo se méně – i přes větší počet lidí v publiku, a tma jim svědčila lépe.
Po PANYCHIDĚ se představili Rakušané AZAHELS FORTRESS. Upřímně musím říct, že jsem si od jejich vystoupení slibovala více.
Následovali TROLLECH a Lord Morbivod se podruhé objevil na pódiu. Pod pódiem už se objevilo o něco více lidí než na STÍNECH PLAMENŮ, TROLLECH odehráli na slušné úrovni a zazněly skladby jako „Ve stínu starých dubů,“ „Koloběh vod“ nebo „Skryti v mlze.“
Dále byli na programu AGMEN a polská smršť ABUSIVENESS, u kterých stojí za zmínku neskutečná rychlost a technicky vysoká úroveň, ale jinak nezaujali. 
Další kapelou sobotního večera byli SEKHMET. Je těžké pojmenovat to, co na pódiu předvedli. Celá show byla neskutečně intenzivní a znepokojivá, nutila k zamyšlení, ze kterého ústavu pro psychicky narušené kapela utekla. Nervy drásající show zapůsobila na publikum nejvíce z celých dvou dnů. Jen sama zpěvákova maska a řev týrané duše, které se mu dral z hrdla, způsobovali husí kůži, která byla ještě umocněna pasážemi, kdy se zmítal na pódiu v agónii. Image a kulisy byly prostě dokonalé a podtrhovaly mrazivou atmosféru. Podat do publika dva zapálené kříže nebylo zrovna dvakrát bezpečné, ale efektivní to rozhodně bylo. Publikum si SEKHMET užilo na maximum a celá show byla absolutně dech beroucí.
Po něčem tak narušeném, intenzivním a skvělém, byla pomyslná laťka opravdu velmi vysoko. Na řadě byli ale neméně skvělí INFERNO, kteří rozhodně vysokou úroveň udrželi. Na reakcích publika bylo zřejmé, že INFERNO stále patří mezi velmi oblíbené kapely. A není se čemu divit. Charismatický zpěvák komunikoval s publikem a songy jako „Peklo na zemi“ nebo „Navěky požírán krysami“ vás prostě nenechají v klidu.
Při čekání na poslední kapelu mě přepadla neskutečná únava a přestože jsem na KAISERRAICH byla zvědavá, vydržela jsem pod pódiem jen několik skladeb, které mi zněly celkem průměrně. Image kapely byla propracovaná, ale na mě prostě působili oblečením tak trochu jako dotrhaní DARK FUNERAL. .

Přestože se Hell Fast Attack konal ve stejném termínu jako poněkud prestižnější OBSCENE EXTREME, zdál se mi počet návštěvníků docela slušný.
To, že je Hell Fast Attack malý festival, a tím pádem si může leccos dovolit, se nejvíce odrazilo na hracích časech. Chytře byl každý den stanoven pouze začátek první kapely a hrací pořadí kapel. Takže přestože se v pátek začínalo v šest a hrálo pouze sedm kapel, poslední kapela dohrála až kolem druhé ráno.
Co se týče těch nejdůležitějších služeb, pivo i točená malinovka chutnaly dobře. Jídel, která bylo možné zakoupit, neustále ubývalo a obzvlášť v sobotu odpoledne už byl výběr zúžený tak, že téměř nebylo z čeho vybírat. Chuťově bylo jídlo, které jsem stihla vyzkoušet, dobré – snad až na smažený sýr, který byl absolutně bez chuti. Mobilní záchody zůstali po celou dobu v až překvapivě čistém stavu. Zarážely mě ale ty poházené kapesníky a „výtvory“ v bezprostředním okolí záchodů.
Jedním z negativ, které naneštěstí organizátoři nemohli ovlivnit, bylo počasí. Protože se v pátek začínalo až kolem šesté večer, nebyl s počasím problém – tedy alespoň do té doby než začala být kolem půlnoci docela extrémní zima, navíc pára od pusy je vždy alarmující. Zato v sobotu se počasí dokonale vyřádilo – celý den bylo neskutečné horko a nebe bez mráčku, v podvečer se dostavila jemná sprška, ale to nejlepší mělo přijít až nakonec. Když v sobotu dohrála poslední kapela, začalo poprchávat a vzduch byl cítit bouřkou. Rozhodli jsme se tedy vyrazit na nádraží, i když nám vlak měl jet až o hodinu a půl později. Asi jsme měli více štěstí než rozumu, protože ve chvíli, kdy jsme se usadili v malé celkem útulné čekárně, rozpoutalo se venku peklo. Několikrát se zlověstně zablýsklo a za zvuku hromů se spustila průtrž, nechyběl ani silný vítr a kroupy. Za chvíli vypadlo světlo, což dodalo celé podívané na atmosféře. Bouřka byla nádherná, ale pozorovat ji z čekárny bylo ještě o něco hezčí. Musím se přiznat, že chvílemi jsem vyhlížela ven a skoro až čekala, že uvidím letící stany a lidi. Každopádně zakončení pátého Hell Fast Attacku to bylo více než stylové.
Hell Fast Attack určitě patří mezi ty menší festivaly, které stojí za to navštívit. Organizace je dobře zvládnutá, zvuk výborný a jako každý menší festival, i Hell Fast Attack má svoji neopakovatelnou atmosféru.