Letos nás švédská melodic death metalová kapela IN FLAMES poctila hned dvěma samostatnými koncerty. První se uskutečnil 4. října v MOR Café ve Zlíně a druhý v pátek 7. října v klubu MeetFactory přímo v naší stověžaté Praze.

Jako Plzeňáci jsme se rozhodli pro druhou variantu a někdy kolem páté hodiny odpolední jsme stanuli před starou a omšelou fabrikou těsně u Smíchovského nádraží, nad jejímž vchodem se nenápadně krčil nápis MeetFactory. Bylo to moje první setkání s tímto klubem, který v roce 2001 založil známý sochař David Černý. Na první pohled na mě celá stavba (jak interiér, tak exteriér) působila velmi undergroundovým dojmem a podle mě velmi dobře vypovídá o schopnosti vytvořit ze staré fabriky za velmi, ale velmi málo peněz stylové centrum umění a kultury.  A pokud mluvíme o IN FLAMES, MeetFactory je klub jako stvořený pro tuhle švédskou bandu, která již sice svou slávou překročila status „klubová kapela“, ale přesto jí tento „look“ asi nejvíc sedí.

Tak jsem si dali v baru u vchodu nehorázně předražené pivo, čekali jsme a diskutovali, jestli je celý klub skutečně uměleckým dílem nebo pouze laciným patosem. Kolem šesté hodiny se do MeetFactory začaly trousit skupinky metalistů. Trochu mě zamrzelo, když jsem viděla, že na místě se prodávají lístky za 600 Kč. Ten můj mi ležel v šuplíku již dobrých půl roku a byla na něm natištěná cena 655 Kč. 

Když začali v sedm hodin pouštět první lidi do sálu, byla už před MeetFactory skutečně hustá fronta. Když jsme se po půlhodinovém stání dostali konečně dovnitř, byla jsem velmi mile překvapená. Sál je širší než delší, takže se hodně lidí dostane dopředu, odkud dobře vidí na pódium. Prostory jsou veliké, ale zároveň velmi příjemné a klubové. Bar a interiéry působí stylovým undergroundovým dojmem. 

Jako support IN FLAMES se představili nejprve death metalisté z Českých Budějovic jménem  DIEVISION. Musím uznat, že téhle bandě to opravdu šlapalo a bylo slyšet, že death metal hrát skutečně umí. Lidé byli nadšení a kapela také. Na závěr přidali skladbu od IN FLAMES „Pinball Map“, kterou zahráli a zazpívali jako skuteční profíci. S druhou kapelou, slovinskou industriálně metalovou formací NOCTIFERIA, to bylo horší. Možná docela poslouchatelnou muziku neustále kazily hrozné a špatně nazvučené samply, takže výsledek byla jedna neidentifikovatelná a zahuhlaná koule zvuku, která trhala uši a nudila. Fanoušci však řvali obstojně. Asi se již těšili na IN FLAMES.

A dočkali se. O půl desáté, když se rozezněly první pomalé tóny „Sounds of a Playground Fading“, úvodní písně ze stejnojmenné nejnovější desky, začal dav šílet a houstnout. Po pomalé kytaře přišly typicky hutné a rychlé riffy. A fanoušci začali šílet. Každý, kdo si celý večer držel své místečko s pěkným výhledem, o něj během několika sekund přišel, když se díky skákající a pohybující se mase lidí dostal zcela na druhou stranu sálu. Při druhé pecce „Deliver Us“ se dav trochu uklidnil. Přesto podle jejich skandování bylo vidět, že z nového alba Sounds of a Playground Fading je skladba „Deliver Us“  jasný hitem číslo jedna. Následovala třetí nová „All For Me“ a pak IN FLAMES sáhli po starých osvědčených peckách a rozskákali celou MeetFactory legendární skladbou „Trigger“.          

Mezi písněmi měl zpěvák Andres Fridén neustále vtipné a inteligentní poznámky a vůbec celá kapela na mě působila opravdu příjemným a vděčným dojmem. Jen mě trochu zamrzelo, že Andres shodil svoje nádherné dredy a nechal si narůst vousy jako Krakonoš. Ale i přes to, že nemohl už fanynky oslňovat pohazováním dredy, se neustále na pódiu pohyboval, komunikoval s diváky a rozhodně nenudil.

A přišly další pecky ze starších alb, například „Colony“, „The Quiet Place“ nebo ploužák „Come Clarity“. Z nového alba si kapela zahrála třeba písně „Ropes“ nebo „Darker Times“. Při „Only for the Weak“ a „Delight and Angers“ masy šílely. Slabší kusy odpadávaly, z těch silnějších stříkal pot, a přesto stále pařily. Atmosféra v klubu byla úžasná. 

Jediné, co bych hodnotila negativně, byl zvuk. Samply kupodivu nedělaly neplechu, jak to bylo u předkapely NOCTIFERIA, ale kytary a bicí byly přeřvané, zatímco zpěv a baskytara vůbec nevynikly. Kdybych byla posluchač, který IN FLAMES nezná, myslím, že bych těžko hledala v šíleném řevu nástrojů hlavní motiv. IN FLAMES by prostě snesli větší prostory.

Písní „Take This Life“ zakončili IN FLAMES tento jedinečný koncert a my jsme se, totálně zpocení a vyčerpaní, vydali domů. Celou cestu mě hřál pocit, že tak skvělý koncert a tak úžasnou atmosféru jsem již skutečně dlouho nezažila.

Playlist:

Sounds of a Playground Fading

Deliver Us

All for Me

Trigger

Alias

Colony

Swim

The Hive

The Quiet Place

Where the Dead Ships Dwell

Fear is the Weakness

Come Clarity

Ropes

Darket Times

Liberation

Only For The Week

Delight and Angers

Cloud Connected

The Mirror’s Truth

Take This Life