Německá rocková kapela DIE HAPPY zamířila do Čech a v rámci svého turné se zastavila i v Plzni. Jak koncert probíhal?

Na místo určení jsem dorazila krátce před začátkem první předkapely a ve chvíli, kdy jsem prošla do sálu, čekalo mne nemilé překvapení - viděla jsem sál, pak dlouho nic a pak hned u podia natěsnanou, neucelenou ubohoučkou první řadičku. Včetně zvukařů a techniků okupovalo krátce před osmou prostory Šeříkovky kolem padesáti lidí. Nic moc.

První kapela GATE CRASHER se s tímto nicméně popasovala s čistým štítem a začala načas, což jí sloužilo jen ke cti. Čeští sympaťáci přivezli svůj rock až z Brna, odehráli svůj set technicky čistě a jak české, tak anglické písničky se poslouchaly příjemně. Setlist byl poskládaný ze starších i novějších skladeb, z těch novějších zaujala především úderná skladba "Gilotina" a pak lehce crosseoverový song "Mrtvá". Trochu redundantně však působil cover Lady Gagy "Poker Face". Za poslední půlrok je to už potřetí, co jsem slyšela v podání rock/metalové kapely nějaký cover této zpěvačky a nemohu si pomoci, ale začíná to být obtěžující - až si budu chtít poslechnout Lagy Gagu, pustím si Lady Gagu a nepůjdu kvůli tomu na Gate Crasher. Takhle bude mým nejsilnějším zážitkem z celého setu fakt, že se toho 'po-po-poker face' nebudu moci zase tři dny zbavit. Nicméně pominu-li tohle, bylo první vystoupení dobrým rozjezdem, který neurazil a kapele určitě přinese nové fanoušky, třebaže publikum působilo vcelku chadně (co ovšem taky čekat od dvou řídkých řad před podiem).

Druhá kapela NIL už bohužel tak dobře nezapůsobila. Třebaže se sál zaplnil o něco více než na jejich předchůdce, reakce byly poměrně vlažné a nebylo divu - technická stránka jejich vystoupení byla těžce nezvládnutá. Rockeři z České Třebové dlouze zvučili, kvůli čemuž začali později, a bohužel ani to dlouhé zvučení nebylo dost. Zvuk byl ohlušující a to i za barem mimo sál, kam jsem se ke konci jejich vystoupení v sebeobraně stáhla. Jak na tom byly první řady si netroufám raději ani odhadnout. Frontwoman Hanka Kosnovská má energie za celou kapelu a nesporně silný hlasový projev, který patří za jiných okolností k přednostem kapely, bohužel v malé hale KD Šeříkovka se dal její zpěv charakterizovat pouze slovem ječák. Setlist byl poměrně šikovně navolený a rychlejší songy se střídaly s několika pomalejšími, bohužel zmiňované problémy celé vystoupení spolehlivě zazdily.

Po této kapele už dav upřel pohledy k pódiu v očekávání hlavních hvězd večera. DIE HAPPY na sebe nenechali dlouho čekat a z atmosféru posilujícího kouře se krátce po desáté vynořila celá čtveřice v čele s Martou Jandovou. Třebaže tato německá skvadra nepatří k těm kapelám, které by doma okupovaly můj přehrávač, čekalo mě velmi příjemné vystoupení. Marta je skvělá zpěvačka a srší z ní nadšení a energie, kterou přenáší na své okolí. A třebaže na pódiu skáče, řádí jako pravá ďábice a má sestřih jako pixie, působí stále velmi žensky, což je něco, z čeho by se výše zmíněná Hanka Kosnovská měla i přes své vlasy až pod zadek poučit.

Ačkoliv sál nebyl zcela zaplněný ani na Die Happy, fanoušci v první řadě dokázali hravě vykouzlit atmosféru plného sálu. Zazněly písně staré i nové, na "Rebel In You" si s Martou zazpíval celý sál, "Peaches" zvedly všem náladu a "Stay With Me" věnovaná osvětlovači publikum hezky zklidnila. Mezi písněmi Marta vždy dokázala vyloudit úsměv na tváři nějakou zajímavou historkou a na závěr nechyběly samozřejmě přídavky.

Die Happy měli koncert zvládnutý jednak po stránce technické, stejně tak po té estetické a svým výkonem dokázali, že jednoznačně patří k rockovým kapelám, které je neradno si nechat ujít.

Fotografie z koncertu najdete v naší fotogalerii.