Když se řekne NUKSTOCK, jen málo jedinců z naší vlasti bude vědět, oč se jedná. A proto jsme tu my, abychom to objasnili. Jde o německý festival, jehož se konal letos již 12. ročník. Jelikož na aktuálním line-upu stáli kromě lokálních a berlínských kapel i finští WALTARI, neváhala jsem ani vteřinu tuto akci navštívit. Ačkoliv při příjezdu na místo konání jsem měla velmi rozporuplné pocity, po odjezdu můžu jednoznačně říct: Tenhle festival je naprosto skvělý, takže pokud budete mít poslední víkend v srpnu čas, určitě se tam jeďte podívat, stojí to za to!
Celý festival se konal 27. a 28. srpna ve vesnici Nucknitz, která je cca 35 km na východ od Drážďan. Vesnička je to opravdu malá, ale lidi zde mají velká srdce. Když jsme se dostali do festivalového areálu, okamžitě na nás spustili lámanou češtinou. Téměř všichni přítomní jsou původem Srbové a tak nebyl žádný problém hovořit v Německu svou mateřštinou :) Navíc se všichni návštěvníci i pořadatelé mezi sebou znají, takže rodinná atmosféra na vás dýchá z každého rohu. Festival má zvláštní jméno, Nukstock, a jak nám vysvětlili místní pořadatelé, je to spojení první části názvu vesnice, kde se každoročně koná, a druhé části veleznámého fesťáku Woodstock. Kombinace zdařilá, Nukstock je originální.
Vstupné 6 EUR na den je opravdu velmi příjemná cena (na celý víkend 10 EUR). Celá podstata areálu byla dost veliká improvizace, ale vše bylo postaveno s grácií.  Šikovní pořadatelé poskytli návštěvníkům stánek s pivem, občerstvením (kde jste si mohli dát různé pochutiny, na které jinde rozhodně nenarazíte), chill-out zónu se stolky a židlemi, obchod s merchem byl samozřejmostí a překvapila nás tu čajovna, postavena dle vzoru českého festivalu Trutnov, jak jsme se dozvěděly od Štěpána, který ji provozoval.

A teď už konečně k tomu nejdůležitějšímu, k muzice. Začínala kapela THE DEVILS & THE NoNos, kteří se do toho obuli opravdu pořádně a roztrsali dost lidí. Jejich styl bych zařadila nejspíš do deathmetalu. Mladíci z nedalekého Kamenzu mají říz a ačkoliv vokální část byla celkem jednotvárná, hutné kytarové riffy to ale zachránily.

Druhou kapelu vám bohužel nepopíšu, neboť díky všudypřítomné, velmi hluboké vrstvě bahna a neustále padajícímu dešti jsem byla nucena na chvíli zalézt do čajovnového stanu a zahřát prokřehlé údy. Počasí si to načasovalo perfektně a na kapelu, kterou jsem toužila vidět nejvíce, pršet přestalo.

Když se po chvilce ticha začala zvučit finská crossover legenda WALTARI, přesunula jsem se ke stage a nemohla se dočkat nadcházející pařby. Tahle kapela vám prostě sebere dech a každého rozhýbe. Na hudebním poli se pohybují už téměř 25 let, ale přesto se neopakují a neupadají do stereotypu. Živelná muzika a akční show, co vám rozproudí krev v žilách, to jsou Waltari!
Chvíli po jedenácté hodině již bylo vše připraveno, zhasla světla a na podium se nahrnula čtveřice muzikantů. Bez váhání spustili první pecku "Below Zero", otevírák stejnojmeného alba z loňského roku. Pátý člen, frontman Kärtsy Hatakka, přichází na podium jako poslední. Všichni přítomní začali okamžitě pařit a před podiem se tak vytvořil hezký dav. Jako další přišla na řadu "External" (Space Avenue, 1997). Ozvláštnění přinesla cover verze songu "P.L.U.C.K." kapely SYSTEM OF A DOWN. Veselé průpovídky mezi songy navodily příjemnou atmosféru, komunikace s fanoušky k této kapele stoprocentně patří. "So Fine" určitě nemůže chybět na žádném koncertu. Are you ready? Go! Tahle skvělá skladba s prvky ethna vyšla v roce 1994 a album, na kterém je zařazena, nese stejný název. Při ethno pasážích Kärtsy vyzval všechny ke zpěvu a dostalo se mu skvělé odezvy. Higher and higher! S "In The Cradle" Waltari opět přitvrdili a následovala punkově znějící "Hello“ z debutového počinu Monk Punk z roku 1991. Kytarista Jari během celého vystoupení poskakuje, pobíhá po stage a neustále se hýbe, jako by nemohl chvilku vydržet na jednom místě. Po zběsilé "Let’s Puke Together“ z předposledního alba Release Date (2007) se rozjela bicí linka a publikum začalo správně skandovat: "Mut Hei! Mut Hei! Mut Hei Hei Hei Hei!“. Tahle rapová pecka patří na album Pala Leipää (1993). "Color TV" nám přinesla tradiční výměnu nástrojů, kdy Kärtsy vleze za keyboard a klávesák Janne si vezme basu. Se slovy "Now we're going to play some metal!" spustil tuhle úžasnou šílenost, kde se tvrdá tvrdá muzika ve slokách kombinuje s jemným funky refrénem, hluboké hrdelní blití s vysokým screamem a následně perfektně hladkým melodickým zpěvem. "Get Stamped" (Release Date) začíná hutným kytarovým riffem a má neskutečně silný náboj. Rytmické kytary podpořené bicí linkou vystřídá po polovině klidná pasáž, kdy publikum bylo opět vyzvánu ke skandování, aby se pak rozjel poslední refrén... Moc hezká "kulturní vložka" se udála, když mezi dvěmi songy na podium vylezl značně opilý Němec v kuchařské zástěře, v ruce láhev s hořčicí, podával ji Kärtsymu a něco u toho blekotal. Zpěvák s velmi nejistým výrazem pronesl: "What's that?" a určitě se mu dost ulevilo, když se "kuchař" odebral z podia :) "Far Away" patří mezi songy, které nesmí chybět na žádném setlistu. Je to skladba ze Space Avenue (1997) a je k ní natočen videoklip, který stojí za to shlédnout. Potom přišla na řadu "Wasting My Mind“ (Rare Species, 2004) a pocítili jsme "Atmosfear“ (Big Bang, 1995). "What am I doing here…?“ Profláklá pecka "One Day“ bývá též hrána na všech koncertech a není se čemu divit. Energií přetékající vypalovačka s chytlavým refrénem je k živé interpretaci přímo stvořena. Zakomponována je do alba Rare Species, které otevírá.
Když dozněly poslední tóny "One Day“, Waltari se poprvé odebrali z pódia a my tak měli možnost chviličku si odpočinout a nabrat dech, abychom mohli pařit dál. Po urputném vyvolávání, pískání a tleskání se kapela vrátila na podium a zahrála první přídavky, což byly skladby "Wish I Could Heal“, "Move“ a "A Forest“. Poslední jmenovaná patří kapele THE CURE a Waltari vytvořili velmi oblíbenou cover verzi, kterou rádi hrají naživo a zařadili ji i na své So Fine album. "Move“ naopak tak často nehrají. Je to součást počinu nazvaného Yeah!Yeah!Die!Die! Death Metal Symphony In Deep C. "Wish I Could Heal“ je velmi vydařená skladba, která reprezentuje opět album Release Date. Velice veselý byl pohled na kytaristu Kimma, který se vždy podíval a vtipně se zavrtěl či poskočil :)
Když dohráli druhou část koncertu, muzikanti se uklonili a odešli ze stage. Fanoušci to ale nenechali jen tak být a proto tři odvážní Němci vylezli na stage k mikrofonu a začali vyvolávat: "Broken Bizzare! Broken Bizzare!“. Naprosto úžasný moment pro všechny byl, když se Waltari vrátili na stage a opravdu zahráli vyprošený song. "Broken Bizzare" nepatří mezi skladby, které najdete častokrát na setlistu, ale sami Waltari prozradili, že velice rádi si zahrají songy, které obvykle nehrají. Poté nás čekala už poslední skladba, tradičně "I Hear Voices", při které se zpěvák oblíkne do dlouhého tmavého kabátu a během níž sebou několikrát sekne na zem. Další specialitou tohoto songu je moment, kdy si při pomalé pasáži Kärtsy vybere z publika nějakou slečnu, vytáhne ji na pódium a zatancuje si s ní ploužák. Přesně tak se stalo i na Nukstocku a jaké bylo mé překvapení, když se v daný moment objevil právě přede mnou a podal mi ruku. Po tanečku jsem seskočila ze stage a pan zpěvák sebou opět seknul na zem, načež spustili poslední refrén, po kterém se Kärtsy odplazil po čtyřech ze stage a tím v podstatě ukončil celý koncert. Zbyvší muzikanti si ještě chvíli hráli, Kimmo si užíval své poslední sólo a pak všichni následovali frontmanova příkladu a odebrali se ze stage.
Během posledních tří songů začal padat jemný deštík a příjemně zchladil rozhicovaná těla.

Setlist WALTARI:
01. Below Zero
02. External
03. P.L.U.C.K.
04. So Fine
05. In The Cradle
06. Hello
07. Let's puke Together
08. Mut Hei!
09. Color TV
10. Get Stamped
11. Far Away
12. Wasting My Mind
13. Atmosfear
14. One Day
15. Wish I Could Heal
16. Move
17. A Forest
18. Broken Bizzare
19. I Hear Voices

Festival uzavírala punk-folková BERLINSKA DRÓHA, kapela velmi zajímavě kombinující němčinu, srbštinu, francouzštinu a angličtinu. Flétna a klavír dokáží opravdu hodně. Tento experiment byl na Nukstock zařazen právem. Nenásilná muzika, při které se tak krásně usínalo...

Festival Nukstock má své kouzlo a ačkoliv jsem byla nucena v sobotu ráno odjet a nestihla tak ostatní kapely (hráli zde i například pražští !ÚL..), tento jeden den jsem si užila a po tomto skvělém zážitku se těším na příští ročník a jsem zvědavá, copak nám asi přinese.